Moje školní léta

     Do prvního až pátého ročníku jsem chodil do školy v Dobré Vodě - tehdy měla názen Národní škola. Další tři léta jsem dojížděl do Suchého Vrbného - říkalo se "do měšťanky". Pak jsem rok byl v učňáku ve Čtyřech Dvorech a další čtyři roky jsem studoval Střední zemědělskou technickou školu - mechanizační obor v Českých Budějovicích.

Prasátka

     Myslím, že to bylo hned v první třídě - měli jsme namalovat nějakou událost z poslední doby, která nás zaujala. Já namaloval prasnici s malými selátky. Paní učitelka se mně ptala, zda je doma máme. Já odpověděl, že je máme už pár dní, ale že o tom nesmím mluvit. Tenkrát se totiž musel stav domácích zvířat a jejich početní změny ihned hlásit na výboru. Táta ale po narození malých prasátek chtěl pár dní počkat, kdyby nějaké slabší uhynulo, a pak teprve zajít na výbor a stav zvířat nahlásit.

     A já ten den šel ze školy domů se zalepeným dopisem od paní učitelky pro tátu. V dopise bylo napsáno, aby si přede mnou dávali pozor, že ve škole povím i co bych neměl! Byl z toho doma poprask a já dostal vyhubováno.

Mandelinka bramborová

     Do třídy k nám přišel nějaký pán - asi z okresu - a ukazoval nám na obrázkách na tabuli, jak vypadá brouk, larva a vajíčka mandelinky bramborové. Tvrdil, že je do Čech posílají Američané. Na obrázku bylo letadlo a z něj se sypali brouci na česká pole s bramborama. Vyzval nás, že máme ve škole hned oznámit, pokud bychom někde mandelinku našli. Já se hned přihlásil, že je máme na našem poli! Ještě dřív, než jsem ten den domů ze školy přišel, byl ten člověk u nás doma! Táta pak musel zakoupit pytle s chemickým přípravkem DDT. Měl s tím poprášit celé pole, vyznačit pozemek cedulema, že je chemicky ošetřeno a brambory zaorat! Pochválený jsem nebyl - právě naopak! trochu DDT jsme použili, cedule na okraji pole zatloukli do země, ale zaorat brambory bylo tátovi líto.Však docela dobře rostly dál a na podzim byl z nich výnos větší, než měli někteří sedláci kolem.

Velikonoční svátky

     Před Velikonocemi dělával náš děda "berana" - z několika jedlových větviček, lískových a vrbových prutů. To se nosilo do kostela posvětit. Po svátcích se beran rozebral na kousky, které jsme zapichovali na okraje polí, aby byla dobrá úroda. Malý kousek se také zastrčil na půdu za trám, aby do stavení při bouřce neuhodil blesk.

     Na velikonoční svátky jsme se jako děti vždycky moc těšili - to byla na Dobré Vodě pouť - týden před svátky malá a o svátcích velká pouť. Z oken školy pod kostelem bylo dobře vidět na cestu, kudy přijížděli komedianti a kramáři s maringotkami, střelnicemi a s cirkusem. To bylo vždycky čekání, kdy se objeví první! A jen co přijeli, byl konec s učením! Do třídy pak přišli děti komediantů, bylo hodně seznamování, vyptávání. Cirkusácké děti nám ukazovali, jak umějí přemety, skoky a další "kumšty". Po vyučování nás vodili ke střelnicím, kolotočům i ke zvířátům v cirkuse. Okukovali jsme, jak stavějí stany cirkusu, houpačky a stánky.

     Od paní učitelky jsme my - malí - měli zakázáno vozit se na velkém řetízkovém kolotoči. To samozřejmě na mně jakoby neplatilo, a tak po svátcích ve škole mně učitelka kárala, že mne viděla na velkém řetězáku. Také si pamatuji, jak Pepík Němeček boxoval v cirkuse s medvědem a jak si Pepík Stašků od nás ze vsi nechal na krk omotat velkého hada - asi krajtu.

Malování - obrázky

     Už jako malý kluk jsem rád kreslil - tužka, pastelky a papír - to jsem měl vždy po ruce. Papíru ale tenkrát po válce moc nebylo, tak jsem čmáral na kde-co. Maminka mého kamaráda Mirka byla prodavačkou, tak mi občas poslala balicí papír. Byl sice nahnědlý, ale kreslit se na to dalo. Paní učitelka mi sehnala v Praze nějakého sponzora - myslím, že se jmanovali Koukalů - ti poslali asi dvacet korun, aby mi naši koupili věci na malování. Táta to odmítl a poslal peníze zpátky - že nejsme žádní žebráci, ať si to nechají! Později mi učitelka zprostředkovala malíře pana Zachardu - bydlel kousek od plynárny ve vile a byli jsme za ním s mojí sestrou několikrát. Dal nám pár časopisů - pamatuji se na ruské "Kartínky". Měli jsme kreslit podle obrázků, které nám označil. Taky byl jednou u nás doma. Pod jeho vedením jsem v Dobré Vodě maloval olejovkama kapličku u kostela. Ten obrázek se všem líbil a ze školy mně ho dali na nějakou výstavu - tam se ztratil a víc jsem ho neviděl.

     Ve škole v Suchém Vrbném mně zlákali do výtvarného kroužku. Byl jsem v něm jen párkrát, protože mně naštval vedoucí kroužku. Nakreslil jsem srnce se srnou a vedoucí řekl, že to není jako v reálu a přimaloval tomu srnci fífo a šourek. Srnec pak vypadal jako pes! Zřejmě vedoucí nikdy neviděl srnce zblízka! Tak mně to dost znechutilo a víc jsem do kroužku nešel.

     V sešitech většiny předmětů - jako zeměpis, dějepis a přírodopis - jsem měl pokreslenou snad každou stránku. Za úpravu jsem tudíž dostával každou chvíli jedničky a učitelé mne z těchto předmětů ani nezkoušeli.

 Výlet po Lužnici

     Na konci osmé třídy jsem se přihlásil na vodácký výlet po řece Lužnici. Vlastně mně do toho dostal kamarád Honza a všecko vyřizoval  on. Ještě se čtyřmi kluky jsme zajišťovali naložení pramic a výbavy, ostatní jeli vlakem. Do Suchdola nás s loděma vezli na náklaďáku - stáli jsme na korbě a sledovali cestu. Tam jsme vyložili náklad, postavili stany a měli jsme čekat na ostatní, až přijedou vlakem. Vydali jsme se jim naproti na nádraží, ale zašli jsme cestou k řece a tam se nějak zdrželi. Na nádraží jsme přišli pozdě. Tak honem do tábora - však už nás začali hledat!

     Druhý den ráno jsme vyrazili po vodě - jeli jsme na Chlum, u jezu Pilař jsme lodě přenášeli, dál kolem Majdaleny. Kousek po Nové řece a na Nežárku, pak se vrátili na Lužnici. U Stádlce jsme prohlédli řetězový most přestěhovaný z Podolí. V Táboře jsme byli na prohlídce města - zrovna jsme trefili na ochutnávku nových mléčných výrobků. Pamatuji na mléčný nápoj s příchutí vanilky, jahod a banánu - to se do prodeje dostalo až mnohem později. Výlet jsme zakončili v Bechyni pod obloukovým mostem. Odtud jsme dotáhli pramice na nádraží a vlakem jsme jeli do Budějovic.

     Na lodi jsem dělal "háčka" a teprve na vodě se přišlo na to, že neumím pořádně plavat! Pro vedoucí to byl hrozný šok, že kluk, který tak akorát zvládne "čubičku" se přihlásí na vodácký výlet! Pro mně to byl ovšem parádní výlet s krásnými zážitky!