Rodná obec

     Vesnička, ve které jsem prožil dětství a celý můj život se jmenuje Malé Dubičné. Leží jen čtyři kilometry východně od Českých Budějovic, těsně za kopcem zvaným Dlouhý vrch, ze kterého je krásný pohled na celou budějovickou kotlinu a na krajské město. Zvláště večer a v noci, kdy je vidět obrovské množství světel od jednoho okraje obzoru ke druhému je ten pohled okouzlující! My tomu vršku říkáme Dubičák, také Seimlák a někdy Plachťák - to podle toho, že ve třicátých letech se tady začínalo se svahovým létáním. Na bezmotorových letounech se zde učili létat budoucí piloti - na příklad pan ing Maňák, který za druhé světové války létal v anglické RAF.

     Na samém vrcholku kopce je památník, o kterém nám staří pamětníci vyprávěli, že zde v roce 1895 probíhaly císařské manévry a z místa, kde památník stojí, prý následník rakouského trůnu Ferdinand d´ Este manévry sledoval, anebo řídil. Od památníku je pěkný výhled i na Kleť. Jižním směrem - jen kousek od obce Dubičné "Na samotách" - je vidět bývalé hornické město Dobrá Voda s výraznou siluetou kostela. Do Dobré Vody jsme s mojí sestrou chodili do obecné školy.

     Obec Dubičné vznikla koncem 13. století na pozemcích královského města České Budějovice a dnes sem patří tři její součásti: Velké Dubičné, Malé Dubičné a Dubičné Na samotách. Na rozdíl od Velkého Dubičného, o kterém jsou písemné zmínky už z roku 1377, je o Malém Dubičném první zápis až z roku 1798, kdy zde Antonín Kneissl vystavěl první usedlost - dnešní stavení Stašků. Další stavení postupně přibývaly po roce 1800. V roce 1955 bylo v Malém Dubičném 12 zemědělských stavení a žilo zde 45 obyvatel. V roce 2001 ve stejném počtu stavení už jen 23 obyvatel. V současné době probíhá výstavba nových rodinných domků.