Dědův zápisník z vojny

     Můj děda sloužil na vojně v letech 1903 až 1906 u 91. pěšího pluku v Praze - Vršovicích. V průběhu služby si do zápisníčku psal a kreslil obrázky z vojenského života. Ten zápisníček měla moje maminka schovaný jako poklad. Je to zvláštní pocit - listovat v něm a číst zápisky staré víc, než sto let!  Pokusil jsem se je přepsat a obrázky naskenovat na počítači. Rád se s Vámi podělím o některé z nich.

******************************

Noc na vojně 

Již jedenáctá odbila a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela, co na vachcimře visela.

Na pryčně – tamhle u kamen pan kaprál leží unaven.

 S ním frajtr, tambor, cugsfírer, a vůbec všechen militér. Ve strašné jejich chrápání se mísí pryčen vrzání. Tisknouti se přísluší, však to sen jejich nezruší.

Byla noc, byla hluboká, měsíček svítil zvysoka. A ticho pusté v ulici, jen občas v různé směsici se krok ozývá zpozdilce, neb ryk a píseň opilce.

 Jindy zas větru hučení – vojáka v zimě mučení. A opět kroky patroly, jež chodí – pátrá v okolí, po těch, co krajem chodějí a za pět prstů kupují.

Byla noc jasná – v té chvíli, může se stát skutek nemilý – a nežli zříš, to hejtman přichází blíž!

Kaprále – nic se nebojíš? Proč bát se! Lampa stažena a brána dobře zavřena – a vůbec: v tento pozdní čas, sem nepřijde ani ďas! Já rád se vyspím po chuti, bdít musí jenom regruti, a kdo by přišel, čert ho vem! Však nedostane se hned sem!

A kaprál zase ve snění nemá vůbec tušení, jak peklo hodlá v tuto noc mu ukázati svoji moc.

A na ulici kroků zvuk a na dvéře ťuky, ťuk! On však má vždycky času dost – copak zde chce ten noční host? Než otevřít mu skočíme, veršík si ještě pospíme!

A zas na dvéře buchy – buch - neznámý mlátí venku duch! Jen klepej, však ti přijde čas, až dá se ti do kostí mráz! A kaprál oči protírá, otvírá je a zas zavírá, sbírá se, hlavu pozvedá a po klíči se rozhlédá. Mrzutě zatíná svou pěst – to jistě nějaký šupák jest, jenž libý spánek ruší nám! Však počkej, chlape, tobě dám! A bruče jde a láteří, až bezděk stane u dveří.

Otočí klíčem, kliky cvak se ozývá již ve dveřích – tak! Temnou vrhá měsíc zář, krásně na hejtmanovu tvář!

Ve vysoké tu postavě - se šavlí, čákou na hlavě, na límci jeho měsíček tré ozařuje hvězdiček. A z očí jeho blesk mu plá – ó vojno, vojno, jak jsi zlá! Jak rachot hromů, bouřky čas, zní v síni jeho hlas – jenž ve známý zaznívá tón:“ Na hunde ject veisich das šón, . . .“ 

Co dál se dělo – těžko psát, však není také o co stát! Až raport bude hotový, ten pak vše za mně dopoví.

Zápis datován: 2.12.1904